Úvod: Válka bez výstřelu
Hybridní válka v roce 2026 již dávno nepřipomíná klasické představy o konfliktu. Nejsou zde tanky překračující hranice, nejsou zde bombardéry nad městy. Místo toho probíhá neviditelný boj – boj o mysl, o důvěru, o samotnou schopnost společnosti rozlišit pravdu od lži.
Tato kapitola se věnuje anatomii hybridní války: jejím metodám, cílům a důsledkům. Je však důležité předeslat, že informační válku nevedou pouze „ti zlí” – je to nástroj používaný všemi mocenskými aktéry, včetně západních vlád, korporací a zpravodajských služeb. Pochopení těchto mechanismů je prvním krokem k obraně proti manipulaci – odkudkoliv přichází.
3.1 Co je hybridní válka?
Definice a kontext
Hybridní válka je forma konfliktu, která kombinuje konvenční vojenské prostředky s nekonvenčními metodami: kybernetickými útoky, ekonomickým nátlakem, diplomatickou manipulací a – především – informačními operacemi.
Klíčové charakteristiky hybridní války:
- Popiratelnost: Útočník může vždy popřít svou účast. „To nejsme my, to jsou jen nezávislí blogeři / aktivisté / novináři.”
- Asymetrie: Slabší strana může efektivně útočit na silnějšího protivníka při zlomku nákladů konvenční války.
- Kontinuita: Neexistuje jasný začátek ani konec. Hybridní válka probíhá neustále, v míru i ve válce.
- Cílení na společnost: Primárním cílem není vojenská infrastruktura, ale sociální koheze – schopnost společnosti fungovat jako celek.
Historický kontext
Informační válka není vynálezem 21. století. Propaganda existuje od starověku – a vždy ji používaly všechny strany konfliktů. Co se však změnilo, je škála a rychlost. Digitální technologie umožňují:
- Okamžité šíření informací (i dezinformací) napříč kontinenty
- Mikrocílení na specifické skupiny obyvatel
- Automatizaci prostřednictvím botů a algoritmů
- Vytváření falešných identit a „grassroots” hnutí
3.2 Kdo vede informační válku?
Důležité upozornění
V mainstreamovém diskurzu se o hybridní válce mluví téměř výhradně v kontextu Ruska nebo Číny. Toto je však nebezpečně zkreslený obraz. Informační operace vedou všechny významné mocnosti:
Ruská doktrína
V roce 2013 publikoval náčelník generálního štábu ruské armády Valerij Gerasimov článek, který se stal manifestem moderní hybridní války. Jeho klíčové teze:
- Hranice mezi válkou a mírem se stírá
- Neválečné prostředky mohou být účinnější než vojenské
- Informační prostor je plnohodnotným bojištěm
Od roku 2014 můžeme pozorovat systematickou aplikaci těchto principů – interference ve volbách, podpora extremismu na obou stranách politického spektra, dezinformační kampaně.
Západní informační operace
Bylo by však naivní předstírat, že podobné metody nepoužívají západní státy:
- CIA a regime change: Dlouhá historie podpory „prodemokratických” hnutí, která často sloužila americkým geopolitickým zájmům (Írán 1953, Chile 1973, „barevné revoluce” 2000s).
- NATO Strategic Communications: Oficiální oddělení pro „strategickou komunikaci”, které se věnuje formování veřejného mínění.
- Five Eyes a sledování: Masivní sledovací programy odhalené Edwardem Snowdenem ukázaly rozsah západních informačních operací.
- Britská Integrity Initiative: Únik dokumentů v roce 2018 odhalil síť vládou financovaných „nezávislých” novinářů a akademiků.
- PR průmysl: Západní korporace a vlády investují miliardy do PR agentur, které systematicky formují veřejné mínění.
Proč na tom záleží?
Pokud budeme hybridní válku vnímat pouze jako „něco, co dělá Rusko nám”, staneme se slepými vůči manipulaci přicházející z jiných směrů – včetně manipulace ze strany vlastních vlád a korporací. Kritické myšlení musí být aplikováno univerzálně.
3.3 Mechanismus infiltrace nespokojenosti
Fáze 1: Identifikace štěpících linií
Každá společnost má své vnitřní napětí – témata, která vyvolávají emoce a rozdělují obyvatelstvo. Všichni aktéři informační války tato témata systematicky mapují a zneužívají:
- Ekonomická nerovnost: Rostoucí propast mezi bohatými a chudými
- Kulturní konflikty: Spory kolem hodnot, identity, tradice vs. progrese
- Historická traumata: Nevyřešené konflikty z minulosti
- Aktuální krize: Pandemie, energetická krize, migrace, inflace
V českém kontextu roku 2026 jsou klíčovými štěpícími liniemi:
- Postoj k Rusku a válce na Ukrajině
- Důvěra/nedůvěra v očkování a zdravotní politiku
- Vztah k EU a západním institucím
- Ekonomická frustrace střední třídy
Fáze 2: Parazitování na pravdě
Nejsofistikovanější aspekt informační války – ať už ji vede kdokoliv – spočívá v tom, že nestaví primárně na lži, ale na zneužití pravdy.
Strategie vypadá takto:
-
Uznání legitimních problémů: Propaganda (jakéhokoliv původu) začne tím, že potvrdí reálné problémy, které mainstream ignoruje. Tím si získá důvěru.
-
Budování důvěryhodnosti: Míchání ověřitelných faktů s interpretacemi. Člověk si ověří fakta, zjistí, že sedí, a přestane ověřovat interpretace.
-
Postupné přidávání agendy: K pravdivým informacím se začnou přidávat závěry sloužící zájmům toho, kdo informaci šíří.
Fáze 3: Polarizace narativu
Do legitimní kritiky se postupně vkládají radikálnější interpretace. Je však důležité rozlišovat:
| Legitimní kritika | Možná radikalizace | Ale pozor… |
|---|---|---|
| „Vláda udělala chyby v pandemii” | „Pandemie byla plánovaná genocida” | Kritika vládních chyb je legitimní |
| „Korporace mají příliš velký vliv” | „Globální elita chce zotročit lidstvo” | Vliv korporací je dokumentovaný fakt |
| „Média nejsou nestranná” | „Všechna média jsou řízená konspirace” | Střety zájmů v médiích jsou reálné |
| „NATO má své problémy” | „NATO je pouze agresivní organizace” | NATO skutečně má kontroverzní historii (Jugoslávie, Libye) |
Klíčový bod: Skutečnost, že někdo radikalizuje legitimní kritiku, neznamená, že původní kritika byla neoprávněná. Toto je častá chyba – označit každou systémovou kritiku za „dezinformaci” jen proto, že ji někdo zneužívá.
3.4 Psychologický profil: Kdo je terčem?
Paradox – nejsou to „hlupáci”
Intuitivně bychom čekali, že terčem manipulace jsou především méně vzdělaní lidé. Výzkumy však ukazují složitější obraz:
- Lidé s vyšší inteligencí jsou často lepší v hledání argumentů podporujících jejich existující přesvědčení
- Lidé s vyšším vzděláním mohou být přesvědčenější o vlastní schopnosti rozpoznat manipulaci – a tedy méně ostražití
- Lidé aktivně hledající informace tráví více času v prostředí, kde na ně čekají různí manipulátoři
Emoční faktory
Náchylnost k manipulaci (jakéhokoliv druhu) zvyšují:
- Frustrace a hněv: Silné negativní emoce snižují schopnost kritického myšlení
- Pocit bezmoci: Lidé, kteří cítí, že nemají kontrolu nad svým životem
- Sociální izolace: Absence korektivu ze strany blízkých
- Ztráta statusu: Lidé, kteří cítí, že „společnost na ně zapomněla”
Důležité rozlišení
Je zásadní rozlišovat mezi:
- Člověkem, který je manipulován – přejímá cizí agendu, aniž by si to uvědomoval
- Člověkem, který má legitimní obavy – kritizuje reálné problémy na základě vlastního úsudku
- Člověkem, který dospěl k odlišným závěrům – prostě vidí věci jinak
Mainstreamu se často hodí házet všechny tři kategorie do jednoho pytle a nálepkovat je jako „oběti dezinformací” nebo „užitečné idioty”. To je jednak nepoctivé, jednak to prohlubuje společenské rozdělení.
Termín „užitečný idiot” je navíc sám o sobě manipulativní – předpokládá, že ten, kdo ho používá, má monopol na pravdu, a každý, kdo s ním nesouhlasí, je buď hlupák, nebo nástroj nepřítele.
3.5 Případová studie: Jak vypadá informační operace
Příklad 1: Operace zvenčí
Představme si hypotetickou operaci cílící na oslabení důvěry v NATO:
- Identifikace kontroverzních témat (civilní oběti, sporná rozhodnutí)
- Vytvoření sítě „autentických” účtů
- Sdílení legitimní kritiky → postupná radikalizace
- Koordinované kampaně při kontroverzních událostech
Příklad 2: Operace zevnitř
Ale stejně tak existují domácí informační operace:
- Systematické označování kritiků vlády jako „proruských”
- Financování „nezávislých” fact-checkerů, kteří slouží určité agendě
- Koordinované mediální kampaně proti nepohodlným osobám
- Zneužívání termínu „dezinformace” k umlčení legitimní opozice
Obě formy manipulace jsou reálné a obě jsou nebezpečné.
3.6 Obrana: Je možná?
Co nefunguje
- Jednostranná cenzura: Mazání „proruského” obsahu při tolerování jiných forem manipulace jen posiluje nedůvěru
- Nálepkování: Označení „ruský troll” nebo „dezinformátor” je kontraproduktivní – a často nepřesné
- Ignorování: Manipulace se neignoruje – šíří se dál
- Selektivní fact-checking: Fact-checking, který se zaměřuje jen na určité zdroje a ignoruje jiné, je sám formou manipulace
Co může pomoci
- Univerzální kritické myšlení: Vzdělávání ve schopnosti rozpoznat manipulaci – bez ohledu na její zdroj
- Transparentnost institucí: Přiznávání chyb, otevřenost, zpřístupnění dat
- Adresování legitimních problémů: Pokud lidé odcházejí k alternativě kvůli reálným problémům, tyto problémy je třeba řešit – ne jen nálepkovat ty, kdo na ně upozorňují
- Pluralita zdrojů: Konzumace informací z různých zdrojů s vědomím jejich limitů a zájmů
- Empatie: Pochopení, proč lidé věří tomu, čemu věří, místo jejich odsuzování
Otázka pro čtenáře
Když slyšíte obvinění z „šíření dezinformací”, ptejte se:
- Kdo to tvrdí a jaké má zájmy?
- Je kritizovaná informace skutečně nepravdivá, nebo jen nepohodlná?
- Aplikuje se stejný standard na všechny zdroje?
- Není samotné obvinění formou manipulace?
3.7 Dilema demokracie
Demokratická společnost čelí fundamentálnímu dilematu:
- Svoboda slova je základní hodnotou – ale umožňuje šíření manipulace
- Ochrana před manipulací je potřebná – ale může snadno sklouznout k cenzuře sloužící mocným
- Pluralita názorů je zdravá – ale může být zneužita k fragmentaci společnosti
V roce 2026 nemáme jednoduché řešení tohoto dilematu. Máme jen vědomí, že jednostranný pohled – ať už „všechno je ruská propaganda” nebo „všechno je západní manipulace” – je vždy chybný.
Skutečná informační gramotnost znamená schopnost rozpoznat manipulaci odkudkoliv – včetně od těch, kteří nás před manipulací údajně chrání.